Jede se do Prahy...
Dne 3. října letošního školního roku jsme my, studenti čtvrtého ročníku P4.C, vyrazili společně s paní učitelkou Dančákovou a paní učitelkou Fabiánovou na nezapomenutelný výlet do hlavního města České republiky, neboli do Prahy. Slovem nezapomenutelný se dá pojmenovat hned z několika důvodů, ať už kvůli návštěvám historických památek, společně strávenému času po večerce nebo jen kvůli nachozeným dvaceti tisícům kroků každý den, a to minimálně.
Dne 3. října letošního školního roku jsme my, studenti čtvrtého ročníku P4.C, vyrazili společně s paní učitelkou Dančákovou a paní učitelkou Fabiánovou na nezapomenutelný výlet do hlavního města České republiky, neboli do Prahy. Slovem nezapomenutelný se dá pojmenovat hned z několika důvodů, ať už kvůli návštěvám historických památek, společně strávenému času po večerce nebo jen kvůli nachozeným dvaceti tisícům kroků každý den, a to minimálně.
Vše začalo brzy ráno ve vlaku, který, jak se nedalo očekávat, nakonec všichni stihli. Hned po příjezdu do Prahy jsme navštívili Staroměstské náměstí, kde jsme měli možnost zhlédnout tajemství Orloje. Následovala obědová přestávka, kdy se každý zakousl do zdravého kusu hamburgeru, a pokračovalo se dále. Interiéry Státní opery se špetkou historie byly jistě pro mnohé z nás dechberoucím zážitkem. Kulturní zážitek se však dá získat nejen návštěvou kulturní budovy, ale i samotnou kulturní akcí. I to jsme měli možnost zažít, a dokonce hned dvakrát. Vydali jsme se směrem na Vinohradské divadlo, kde nás čekalo představení nesoucí název Danny Smiřický, které tématikou zapadá do literární výuky. Jistě i tohle by se dalo nazvat nezapomenutelným zážitkem.
Po dlouhé noci, když slunce vylezlo zpoza vršků nad Prahou, bylo na čase odškrtnout si další místa ze seznamu naplánovaných návštěv. Petřín: do tváří nám foukaly listy, v uších zněl tón fukaru (zrovna se uklízelo) a všichni jsme se nechávali unášet podzimní atmosférou. Ani tento den nescházela kulturní vložka. Viděli jsme spoustu historicky významných budov, včetně kostelů a chrámů, zavítali jsme také na Pražský hrad, do Zlaté uličky a mimo jiné i do Národního muzea. U kultury jsme zůstali až do pozdějších hodin, kdy nás opět čekalo divadlo, tentokrát ABC a představení Romeo a Julie v rockové podobě. To zaujalo nejen nás, mladší publikum, ale jistě i starší generaci, která se aspoň na chvíli vrátila do svých mladistvých let.
Zazvonily budíky posledního dne a my spolu s vyučujícími jsme se vydali na další velmi známé místo Vyšehrad a s ním spojený hřbitov. Neméně zajímavá byla i návštěva kostela, kde se skrývali parašutisté za dob atentátu na Heidricha. Pak už nás čekala poslední aktivita tohoto výletu, a sice Neviditelná výstava. Byl to neskutečně emotivní zážitek a zároveň něco, co i přesto, že si to člověk zkusí jen na hodinu, si nedokáže představit, jak těžké musí být žít slepý.
Cesta zpět byla velmi klidná, většina z nás ji prospala. Zážitky z exkurze v nás však budou ještě dlouho přežívat.
Sára Fabiánová
