Cestování v čase - někdo říká, že nic takového neexistuje. Nesouhlasím. Řekla bych, že stáž je něco, co vám to umožní. Nevěříte? Nevěřte si, já ale na svém trvat budu.
Ráno před odjezdem se probouzím ještě za tmy. Je v tom něco výjimečného. Je v tom dobrodružství. Nemáte totiž představu, co vás ten den čeká. Nemáte tušení, co je před vámi, nemáte ani ponětí o tom, jak bude vypadat slunce, až vyjde zpoza kopců a lesů. Bude chladný úsvit zbarvený modří? Nebo se oblohou propijí krvavá oblaka červánků, zbarvených do ruda?
Nikdo neví.
Ani vy to nevíte.
Ani já to nevím.
Ví to jen slunce a to si chce všechno nechat pro sebe. Obloha je ráno stále černá, ale pomalu bledne, hvězdy se ukládají ke spánu a pomalu, pomaličku dohasínají. V žilách mi koluje adrenalin a v čerstvém chladném ranním vzduchu cítím něco, co mě volá na úplně novou cestu, na kterou jsem se ještě nikdy nevydala. Bylo to tady. Čas vydat se na stáž … poprvé. Těšila jsem se.
Bylo v tom neznámo.
Byla v tom záhada.
Je v tom dobrodružství.
Miluju ten pocit. Vždycky jsem ho milovala… možná je to ode mě, studentky 4. ročníku Střední školy Kostka, trochu dětinské, ale strašně ráda si už odmalička představuju, že jsem tajná agentka (a kdo ne)…
Hned ráno jsem si uvědomila, jak je přede mnou strašně dlouhá cesta na místo, o kterém nevím nic, ani co mě tam čeká. Ale ráda si jen tak cestuju v čase a objevuju nová místa. Takže stáž byla tou nejlepší alternativou, při níž se skloubilo několik věcí dohromady.
Jak?
Inu, dny jsme trávili v utajení v menším soukromém hotelu Capri na břehu středozemního moře. Po snídani v brzkých ranních hodinách jsme procházeli tajným výcvikem pro agenty – zamýšleli se společně s panem ředitelem nad psychologickými a filozofickými tématy, učili se psát itineráře, informační knihy, průvodcovat a přednášet ostatním vlastní rétorická vystoupení. A taky cestovat v čase.
A to jde zase jak?
Jednoduše… cestováním v čase byly chvíle, kdy jsme projížděli a procházeli uličkami různých velkých i menších měst v Itálii a ve Francii (Pietra Ligure, Finale Ligure, Menton, Cannes, Monte Carlo, Monako atd.). Vždy dva z nás studentů museli mít připraven podrobný výklad, ten nám spatra a bez papíru přednést a dovést nás podle mapy všude, kde bylo něco zajímavého. A povídat nám o minulosti města, ve kterém jsme se zrovna vyskytovali. Bylo skvělé, procházet se na místech, kde na vás dýchaly příběhy z minulosti. A když do toho pan ředitel Kostka pokaždé přidal zajímavé postřehy a informace, připadalo vám, že se nacházíte v různých stoletích, a na tom místě v té době, o které šla zrovna řeč, prožíváte všechno, co se tu kdy událo, znovu.
Tomu říkám dokonalé cestování v čase na dokonalé dobrodružné misi.
Už od prváku jsem si přála dostat se na jakoukoli zahraniční stáž. Díky mým školním výsledkům se mi to sice podařilo až ve čtvrtém ročníku, ale nevadí ... o to víc to pro mě bylo zvláštní, kouzelné a speciální. Doporučuju všem.
Jeďte a nechte se přenést v prostoru.
V historii. V čase. V myšlenkách…
