Zamyšlení ředitele IV.

 

My učitelé nejenom učíme druhé, ale pořád se musíme učit i my sami, vůbec všichni lidé si musí neustále předávat nápady, myšlenky a emoce, protože i ta nejlepší myšlenka mnoho nezmůže, pokud zůstane uzavřena v hlavě jednoho člověka. Až poté, kdy se vybrousí myšlením a rozumem více lidí, stane se plodnou, silnou a užitečnou. Z toho vyplývá, že život je především o vztazích.

Nestudujeme proto, abychom dosáhli na vysvědčení a měli konečně v ruce papír, primárně navštěvujeme školy proto, abychom získali vědomosti, znalosti a dovednosti, které znamenají skutečné osobní bohatství a prostředek k tomu, abychom se stali úspěšnějšími a snad i šťastnějšími.

Každý z nás, učitelů i studentů, máme jinou individuální míru nadání i své individuální nedostatky. Těšilo by mne, kdyby se každému z nás dařilo co nejvíce uspokojovat touhu po poznání, rozvíjet nadání, a přitom odstraňovat a překonávat zmíněné nedostatky.

Chci slíbit všem, pracovníkům i studentům, že budu podporovat každého, kdo bude aktivně naplňovat přirozenou tvořivost, kdo bude přicházet s nápady a kdo bude na sobě pracovat a hledat seberealizaci.

Takových lidí bez rozdílu věku (nevyčleňuji ani naše děti z mateřské školky) si neobyčejně vážím, protože (jejich) příklad je, jak známo, mnohem silnější motivací než teoretické učení a bezduché biflování. Výchova není jen o povídání a poslouchání, ale musí být dějem činorodým a tvůrčím.  Přál bych si, abychom si vzájemně byli v tvořivosti a činorodosti příkladem a inspirací.

 Váš

Karel Kostka