Pavel si myslí, že se v Česku bojíme oblékat více extravagantně a proč takto usuzuje nám také zodpověděl v tomto rozhovoru. Proč právě Pavel Čureček? Pavel je můj dlouholetý kamarád a velmi všímavý člověk. Já osobně se o modu zajímám a vím, že Pavel taktéž. Procestoval velkou část Evropy a USA. Tak mě zajímalo, jestli podle oblečení na lidech jde poznat v kterém koutu světa se nacházíme.
Kde nakupuješ oblečení?
Před přibližně deseti lety jsem oblečení nakupoval výhradně v řetězcích typu NewYorker, Takko, Gate apod. S vyššími příjmy a uvědoměním si, které oblečení je (ne)kvalitní, jsem byl ochoten zainvestovat i do dražších kousků a uvědomil jsem si, že upřednostňuji kvalitu před kvantitou. I přesto v mém šatníku stále převládá oblečení z řetězců typu Reserved, H&M, House apod. Pár let zpět jsem také podlehl trendu triček typu Levis a Calvin Klein, ty už teď ale nosím spíše „na doma“ a nechápu sám sebe, co se mi na tom tak líbilo a že jsem nebyl ochotný nosit nic jiného. (smích)
Člověk dospívá, mění se mu priority, styl oblékání a myslím si, že je to v pořádku. V několika posledních měsících jsem radikálně vytřídil svůj šatník (stále v tom pokračuji) a věci, které se mi už nelíbí, putují tam, kde můžou být ještě využity. Poslední dobou nakupuji oblečení nejvíce přes internet a začínám se zajímat o udržitelnou módu a snažím se mít v šatníku jen ty věci, které reálně nosím.
Soudíš podle oblečení ostatní?
Snažím se o to, aby tomu tak nebylo, ale i přesto zastávám názor, že oblečení nějakým způsobem odráží osobnost člověka. Rozhodně ale nesoudím lidi podle značkového oblečení nebo oblečení ze secondhandu. Každý má jiný vkus a líbí se mu jiné oblečení. Myslím si, že značkové oblečení a doplňky rozhodně neznamenají to, že má člověk vkus, jak zní i slova jednoho českého známého songu: „Tleskám! Kabelka hezká! Ale když nevíš co k ní? Vypadáš… Hm? Jak z Tesca!“.
„Můžeš být oblečená od hlavy až k patě v černé barvě, to ovšem neznamená, že máš chuť umřít.“
Myslíš, že oblečení hraje důležitou roli v prvním dojmu?
Rozhodně je jedním z prvků, který hraje roli při prvním dojmu z daného člověka. Alespoň u mě tomu tak je, ale ne vždy je ten úsudek správný. Můžeš být oblečená od hlavy až k patě v černé barvě, to ovšem neznamená, že máš chuť umřít. (smích)
Pociťuješ, že se v každé zemi lidé oblékají jinak?
Dle mých zkušeností tomu tak je. A to mě na tom právě baví. To, jak je každý stát jiný, má jinou kulturu, jinam posunutý práh toho, co je pro danou společnost „normální“. Je to jako jazyk, jídlo, hudba… Pro každý stát a kulturu je typické něco jiného, ale zároveň některé prvky můžeš vidět v různých koutech světa.
Kde se ti nejvíce ve světe líbila móda?
Za mě rozhodně v Amsterdamu, Kodani a Londýně. Celkově mi přijde styl oblékání lidí v těchto zemích sympatický, originální a hodně inspirativní.
Byli lidé v Americe více otevření extravaganci než v Evropě?
Asi tak stotisíckrát víc. Tam nikdo nic neřeší a troufám si říct, že i kdybys šla po ulici v šatech z pytlů na odpadky (to jsem opravdu viděl), řešit a fotit tě bude maximálně nějaký turista (pardon, fotku nemůžu najít :D). Zpočátku mi trvali si na různé kreatury zvyknout, ale po chvilce už jsem neřešil nic a přišlo mi normální snad úplně všechno. Lidi tam se nebojí zkombinovat k sobě oblečení a prvky, které by nás ani ve snu nenapadlo vzít na sebe ani jednotlivě.
„Prostě jdeš po ulici a najednou ti přibližně šedesátiletá dámička řekne: „hey man… nice shirt““
Stalo se ti někdy, že ti kolemjdoucí pochválil outfit? Nebo ty jsi sám někomu pochválil oblečení?
Stalo se mi to nespočetněkrát právě v Americe a taky to byl pro mě šok. Prostě jdeš po ulici a najednou ti přibližně šedesátiletá dámička řekne: „hey man… nice shirt“, vyjdeš z pekárny a tam se tě ptá kluk: „Where can I buy these nice shoes?“… Je to dáno tou povahou a komunikativností lidí tam. Já osobně náhodným kolemjdoucím outfity nechválím, ale rád pochválím oblečení svých přátel, když se mi líbí, ale zároveň mi nedělá problém říct ani to, že se mi daný kus oblečení nelíbí nebo bych si ho vzal k nečemu jinému.
Ve které zemi jsi nejvíc pociťoval, že lidé popisují svoji osobnost oblečením?
Nevím, jestli se tou extravagancí snažili popsat svoji osobnost, nebo si jen ráno házeli mincí, co si vezmou na sebe, ale přišlo mi tomu tak rozhodně nejvíce v USA, a to konkrétně v New Yorku. Mnohočetnost národností, která tam je, ti umožňuje vidět absolutně všechno.
Myslíš si, že se v česku bojíme oblékat víc extravagantně, protože se bojíme názoru ostatních?
Ano, sám to tak mám. Občas mám chuť si na sebe vzít něco, co se možná může zdát jako něco neobvyklého nebo pro naši kulturu extravagantního, jinde ve světě se ale jedná o naprosto normální věc.
„Nosím to, co chci a nenechám si do toho nikým zasahovat a to je podle mě dobře.“
Je nějaký národ, ze kterého čerpáš inspiraci do svého šatníku?
Není. Neinspiruju se na základě módy nějakého národa nebo kultury, ale na základě toho, co se mi líbí. Myslím si ale, že můj styl oblékání není nějakým způsobem výjimečný nebo typický. Nosím to, co se mi líbí, na co mám v daný den náladu a jak se cítím. Někdy mám chuť si vzít černé kalhoty, společenské boty, košili a kabát, jindy si vezmu roztrhané rifle a volnou mikinu… Občas si připadám, že nemám nějaký vyhraněný styl, který bych nosil, ale pak si uvědomím, že k tomu vlastně ani nemám důvod. Nosím to, co chci a nenechám si do toho nikým zasahovat a to je podle mě dobře.
