Jak jste se dostal k tenisu?
K tenisu mě přivedl táta, který hrál hokej, ale byl vášnivý rekreační tenista, rád sportoval a tenis mu nejspíš přisel jako fajn sport.
Dělali jste ještě jiné sporty než tenis?
Jako kluci po škole jsme hráli venku všechny možné druhy sportů jako fotbal, hokej, házenou tu jsme měli ve sportovní třidě v rámci tréninkového střediska mládeže. V té době neexistovali žádné smartphony ani tablety. Co jste vy dělal ve volném čase? Právě to je dnes největší rozdíl mezi dnešní generaci a tou naši. My byli pořád venku a neustále jsme se hýbali. At už to byl jakýkoliv sport nebo hry. To, co dnešní generaci chybí je pohyb.
Byla pro vás hračka hrát tenis v Kopřivnici nebo byla i nějaká konkurence?
Konkurence v Kopřivnici byla na krajské úrovni. Tu jsem brzy překonal a začal hrát na celostátní úrovni a jezdit po turnajích v celém Československu.
Vaše kariéra pokračovala potom v Přerově, dostal jste nabídku?
Dostal jsem se do vrcholového střediska mládeže, takže jsem šel v té době asi do nejlepšího klubu v republice. Bylo mi 16 let. Tam byli v podstatě sami reprezentanti. Byla to velká škola jak tenisová, tak i životní.
Jak to v tehdejším klubu fungovalo?
Klub fungoval na profesionální úrovni. Všechno jsme měli připravené a také jsme si všechno museli odmakat, protože se počítaly jen výsledky. Pokud si je neměl, z vrcholáku tě vyhodili a nahradili někým lepším. Tlak tehdy byl dost velký.
Byla tam o mnoho větší konkurence než v Kopřivnici?
Přesně tak. V podstatě sami reprezentanti. Z každého ročníku dva tři hráči do první desítky v ročníku.
Jaké byli vaše nejlepší roky tenisu?
Nejlepší roky jsem asi měl v období mezi 20. až 24. rokem.
Bydlel jste někde na internátu nebo jste mohl mít prostor bydlet na hotelu?
Měli jsme všichni ubytovaní na Hotelovém domu Strojař. Tehdy nás tam spalo tak 20 - 25 sportovců ve věku 14-20 let.
Teď se zeptám mimo tenis, jak jste zvládal školu? Měl jste jí v Přerově?
Škola byla velmi těžká, měl jsem individuální plán a studoval v Kopřivnici průmyslovku. Hodně mi pomohli profesoři a rodiče.
V kolik letech jste se angažoval v Přerově?
Do Přerova jsem šel ve druhém ročníku, v 16 letech.
Pod jakým trenérem jste v Přerově začínal?
Šéftrenér byl pan Hutka, nynější prezident klubu. Jinak tam trenérů bylo hodně. Po revoluci v 1989 se všichni tak trochu rozprchli po Evropě.
Bylo těžké se vyrovnat v Přerově svým spoluhráčům?
Ze začátku ano, protože jsem přicházel mezi reprezentanty a nárust objemu byl pro pro mě ze začátku fyzicky velmi náročný.
Byl jste někdy na turnaji v zahraničí v té době?
Tehdy cestovali do zahraničí jen top hráči, já byl až v druhém sledu, takže až po revoluci.
Jezdil s vámi otec na některé turnaje po ČR?
V podstatě na všechny nebo 90 % ano.
Teď k vaší trenérské kariéře, jak jste se k tomu dostal?
Měl jsem operaci lokti a potom už má kariera nebyla taková, jak bych si představoval a v Přerově mě oslovil Ctislav Doseděl, ať mu s jeho kariérou pomůžu. Tak jsem se dostal k trénovaní. Prostě mě hodili do vody a plav.
Byli začátky obtížné?
Určitě ano, ale tenis jsem měl rád, rád jsem se učil a postupně do toho pronikal.
S Radkem Štěpánkem se vám podařilo umístění na osmém místě žebříčku ATP. Jak jste vnímal tento moment?
Tehdy to bylo v podstatě smutný moment Radek prohrál ve Wimbledonu čtvrtfinále s matchbalu s Bjorkmanem po strašný bitvě, takže jsme byli smutni, ale po konci turnaje vyšly řebříčky a v tu chvíli se na to pořadí dívalo fajn.
Jaký byl největší úspěch s Radkem kromě 8.místa v ATP žebříčku?
Vítězství turnaje v Rotterdamu kategorie 500 a finále v Paříži kategorie 1000.
Poté jste se v roce 2009 jako trenér dostal k Berdychovi, který byl zhruba na 20. místě. Dříve už na sebe dal Berdych vědět, když porazil v 2004 Rogera Federera. Jak jste s ním ze začátku vnímal spolupráci?
Ze začátku jsme se zhruba půl roku poznávali. Berďa je introvert a já k němu musel najit cestu. To se nakonec podařilo.
Dostal jste ho do finále Wimbledonu v roce 2010 proti Rafaelu Nadalovi, cítil jste, že by ho Berdych porazil?
V tu danou dobu mohl porazit kohokoliv na světě. Hrál fantasticky, v turnaji porazil Djokovice i Federera. Ale Rafa byl proste ve finále lepší.
Který zápas byl to pro vás nejlepší sledovat?
Těch nejlepších zápasů na světě bylo víc. Tím, že Berďa hrál na špici světového žebříčku, potkával se s těmito hráči poměrně často.
V té době to bylo asi na denním pořádku, dívat se na světovou špičku, že ano?
Berdych byl světová špička, takže ano.
