Rozhovor: Jana Červenková - maskérka   

 

Jak zvládáš tuto práci, když jsi zároveň i maminkou syna Mikuláše? Stíháš pracovat nebo máš pauzu?

Teď pracovat určitě nestíhám, protože péče o Mikuláše je časově tak náročná, že se to nedá skloubit. Starám se o Mikuláše, pak ho pošlu tatínkovi a potom teprve budu pracovat.

 

Co tě přivedlo k maskérství?

K tomu mě přivedla touha vytvářet filmy a podílet se na kinematografii. Mně se to vždy moc líbilo, když jsem se koukala na filmy, videoklipy. Ani jsem nevěděla, že maskérství existuje jako samostatný obor. Začala jsem si hledat různé informace ohledně maskérství. Zajímala jsem se o kurzy, školy a všechny moje činy a myšlenky k tomu směřovaly.

 

Pracuješ pouze v České republice nebo odjíždíš i do zahraničí?

Zatím jsem neměla tu příležitost pracovně jet do zahraničí, maximálně na Slovensko. Můj muž, ale taky pracuje i filmu a ten třeba strávil skoro rok v Itálii a v Dubaji. Je to spíš o tom, že člověk má příležitost pracovat se zahraničním filmem, který potom natáčí třeba různě po světě. Takž zatím ne, ale je to možné.

 

Byly začátky v tomto oboru těžké?

Docela jo, protože nejsem dcera žádného osvětlovače ani maminku nemám kostymérku.  Musela jsem se prokousat různýma kurzy, pracovat zadarmo všude, jakýkoliv čas, ve dne v noci, než mi teda zavolala skutečná filmová maskérka, která si mě vzala na první film a potom už to jelo.

 

Měla jsi tu vizi, že se dostaneš, tak daleko?

Hodně v koutku dušičky jsem doufala, že se to někdy povede, ale až mi bude třeba 50 let. Ale fakt mě nenapadlo, že takhle brzy.

 

Jak jsi se dostala k filmu?

K filmu jsem se dostala tak, že mi zavolala maskérka, která dělala film Křídla Vánoc. Film byl tak časově náročný, že jsem už mezitím musela odmítnout jiné práce, které mi v té době přišly. Na to se navázal další film První republika, který zabral skoro rok, takže už mezitím nebyl prostor dělat nic jiného. Vlastně mi to vyhovovalo a už jsem zůstala ve filmovém prostředí.

 

Jak si užíváš teď v roli mateřství?

Musím říct, že tu roli si teď užívám, protože jsem opravdu intenzivně pracovala asi 11 až 12 let. Tím nemyslím od pondělka do pátku, od devíti do pěti hodin odpoledne, ale myslím tím soboty neděle, svátky, nesvátky, noční, denní vlastně pořád. Musím říct, že teď jsem opravdu spokojená, že si dávám trochu pauzu a můžu si Mikuláše užít se vším všudy. Až trochu povyroste, se zase plnohodnotně vrátím.

 

KARIÉRA

 

Máš nějaký svůj tým nebo pracuješ sama?

Vždy, když jsem u filmu, pracujeme v týmu, protože film se nedá zvládnout o jednom člověku. Když je velice jednoduchý, dá se zvládnout o dvou lidech, ale většinou je tým větší. Když jsou masky na mně a dělám hlavní maskérku, mám k sobě jednu asistentku, která je se mnou po celou dobu filmu. Když jsou třeba větší komparzy, anebo plný nástup herců, což znamená třeba 5-10 herců ráno do prvního obrazu, a ještě nějaké paruky a lepení fousů a další, tak nás může být v autobuse 4-5, kolik se nás vejde. Abychom ráno nepracovali 4 hodiny, ale hodinu plného času. Pak už se může točit, ale pracujeme třeba v pětičlenném týmu.

 

Kterou postavu bylo nejtěžší namaskovat?

Docela těžká otázka. To se nedá říct. Některé postavy jsou sice na maskování velice náročné a herec, který má masku na sobě, je nekomplikovaný, se vším souhlasí, shodnu se i s režisérem a přesto, že to vypadá, že ta maska bude velice náročná, je ve finále velice jednoduchá. Naopak jsou herci, kteří jsou náročnější i když mají jednodušší masku. Ale než se spolu domluvíme, je to několik schůzek a telefonátů. Ve finále nalakovat nehty a dát jednu barvu rtěnky může zabrat mnohem více času.

 

Byl někdo takový konkrétní?

Ano byl, ale neřeknu.

 

Co tě více baví? Maskovat nebo vymýšlet masku?

Řekla bych, že vymýšlet tu charakteristiku role. Že si přečtu scénář a vymýšlím, jak ten člověk bude vypadat. Případně když ještě není hotový casting na posazení herců do rolí, tak já už mám v hlavě, jak se ta postava bude vyvíjet a dejme tomu, že ta hlavní postava se za tu dobu vyvine 3krát. Takže baví mě samozřejmě vyrábět masky, ale baví mě i přemýšlet nad tím, jak se ten člověk během filmu bude proměňovat.

 

Prozradíš nám, které známe herce jsi už namaskovala?

Naskakuje mi na mysli moje oblíbená Iva Janžurová nebo pan Jiří Lábus, kteří jsou ohromní profesionálové a moc milí lidi. Kromě nich to byla Pavlína Němcová, Karel Gott, Jean Reno, Tereza Maxová, Ben Cristovao. Bylo jich hodně.

 

Kolik času zabere někoho namaskovat?

Když je film dobře připravený, herci se chovají profesionálně, je super režisér a všechno to zapadne do sebe, tak se dá ten čas hodně zminimalizovat. Ale je to náročná pyramida. Když některá součástka z filmového štábu nebude fungovat, tak to potom vše trvá déle. Když si ale sednu hercem a režisérem, případně s výtvarnicí a film se dobře připraví, tak každé ráno asi hodinu a půl až dvě hodiny. Pak se jde točit a poté se masky sundávají, samozřejmě to už potom záleží na tom, jestli herec má paruku a nelepené fousy, kníry a nalepené drápy. To sundávání je časově náročnější a trvá třeba další hodinu. Potom, co natáčení skončí, my připravuje ještě masky na další den.

 

Namaskovala jsi vždy všechny podle jejich představ, nebo byla někdy i nespokojenost z druhé strany?

Myslím si, že s takovou tou nespokojeností, kterou máš na mysli, jsem se nesetkala. Většinou je to o tom, že v maskérně sedíme s hercem a režisérem, domlouváme se na tom, jak si to každý představuje. Já potom pracuji na herci a měníme make-up, vlasy. Herec už je taky různě oblečený a k tomu už se to vše dolaďuje a končíme většinou všichni spokojeni.

 

Máš nějaké oblíbené značky, které používáš při své práci?

Ano, mám oblíbené značky. Jsou to značky dekorativní kosmetiky jako například Chanel, Dior, MAC, Rouge Bunny Rouge. Mám i osvědčené značky jako Giorgio Armani – velice oblíbená, protože ty make-upy na kameře nejdou vidět.

 

Byla někdy chuť tu práci ukončit?

Tu chuť jsem měla asi tisíckrát. Zpravidla, když máme pětihodinové až osmihodinové přesčasy a už nezvládáme ani říct své jméno. Ale vždy, když se potom vyspím, už je to všechno v pořádku.

 

Práce je zároveň i tvým koníčkem? 

Ano je to můj koníček.

 

Využíváš i trendy z dnešní doby v malování, nebo zůstáváš u toho stejného?

Tím, že dělám u filmu a často dobové filmy, musím říct, že trendy jdou úplně mimo mě, protože tam jsem pořád zacyklená v dobových účesech, parukách a v dobovém líčení. Jednou za čas, když dělám reklamu nebo videoklip, musím si nastudovat, co zrovna frčí.

 

Byla jsi jednou z nominovaných na Českého lva za nejlepší masku ve filmu Hastrman, jaký to byl pocit?

Neuvěřitelný, nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem hrozně šťastná. Jak jsem řekla na začátku, v koutku duše jsem si to přála, ale nečekala jsem, že to přijde takhle brzo. Byl to ohromný zážitek a jsem za to moc ráda, děkuju.

 

BUDOUCNOST

 

Jaký je tvůj největší sen v životě?

Být spokojená s tím, co mám.

 

Co plánuješ do budoucna? Vrátíš se k filmu?

Ráda bych a doufám, že dostanu příležitost pracovat na nějakém krásném filmu. Moje ideální představa je taková, že si budu točit filmy, mezitím budu vychovávat chlapečka, budeme všichni šťastní, všechno bude růžové a sluncem zalité.

 

Doporučila bys tuhle práci? Jsou nějaké výhody či nevýhody?

Ano, doporučila bych tuhle práci. Jde jenom o to, že lidi, kteří chtějí dělat filmy, musí mít tu práci hodně rádi, protože je to časově ohromně náročně a taky stresující.

 

Proč stresující?

Protože na vás záleží, jak namaskovat herce. To znamená nalíčit, česání a další, ale když se tyhle práce zpozdí, čeká na vás zbytek štábu a v případě nízkorozpočtového filmu to není problém. Ale ten nastane, když pracujete na velkém filmu, děláte složitou masku, lepí se vlasy, fousy a natáčecí den stojí 7 milionů a na vás čeká celý štáb, když vy něco ráno špatně připravíte a kvůli vám se musí platit přesčasy, obědové pauzy, které se škrknou a v tom je to velice nepříjemné, že nad vámi vlastně visí Damoklův meč. Proto si musíte pořád dávat pozor.

 

Stalo se ti už něco takového?

Musím říct, že stalo, ale ten den nebyl dobře připravený a očekávalo se zpoždění.